Adventní dopis 2018


Jsme spaseni v naději; naděje však, kterou je vidět, není už naděje.

 Kdo něco vidí, proč by v to ještě doufal? 

                                                              Ale doufáme-li v to, co nevidíme, trpělivě to očekáváme.     

Římanům 8,24-25


Milí bratři a sestry,
    buďte pozdraveni o letošním adventu.
    Advent je dobou intenzivnějšího očekávání Kristova příchodu. Minule, když přišel, to bylo křehké, nenápadné a tiché. Málokdo se o tom dověděl. Rozhodně se o tom nedověděli na královských hradech, jistě ne tak, aby z toho vyvodili správný závěr, což měla být radost a úleva. Naopak, podle Matouše to na královských hradech ještě zvýšilo napětí. Vlády místním hradům nadřazené o tom neměly potuchy. Bude to stejné i podruhé? Ale to nevíme. Nevíme o tom nic moc.
    Jenom máme naději. Jenom…. Na Wikipedii lze najít v hesle „naděje“ poznámku, že vyžaduje určitou houževnatost. Kvůli tomu není třeba chodit na Wikipedii, že? To víme, že naděje dá práci. Jenže bez ní se vytratí smysl toho, o co se snažíme. Jakoby spojovala naše současné usilování s koncem, který bude dobrý. A je jedno, jestli ten konec bude vypadat jinak, než si teď představujeme. Naděje zahrnuje i to, že naše usilování může být zhodnoceno ještě nějak jinak, než kam sahá naše představivost.
    Držet se naděje vyžaduje hodně houževnatosti. Abychom jí měli dost, potřebujeme povzbuzení, obnovení naděje. To mohou být právě vánoce, kdy si připomínáme křehký začátek velké naděje, která se klene přes všechen čas, nad našimi malými příběhy až na dobrý konec. Posiluje všechny naše naděje dočasné a dává smysl samému životu.
    Přeji vám, aby se vánoce pro vás staly posílením naděje, abyste se jí dokázali držet houževnatě, pevně. Každá malá věc, která naději posílí, je dobrá.
    Kdosi řekl, že nejvíce dáš tomu, komu dáš naději. Přeji vám také, abyste uměli povzbuzovat naději ve svých blízkých, přátelích a známých, abyste věděli, jak na to.
    Konvent pražského seniorátu doporučil žádost škvoreckého sboru na podporované farářské místo. Znamená to, že sbor by, za určitých podmínek, měl po letech zase svého faráře. Žádost ještě musí projít synodem, což bude v květnu. Ale nejvíc ze všeho záleží na samotném sboru. Musíme si říct, jestli bychom to chtěli zkusit a co to bude znamenat. V posledních letech se přihlásily do sboru nové rodiny s dětmi. Jsme tomu velice rádi a práce s dětmi dává naději na budoucnost sboru.
    A k tomu se mi adventní úvaha o naději hodí. Sama nevím, jak to dopadne.  Je to trochu těžké, ale spolu s Vámi se chci spoléhat na pomoc Páně. Jak jinak bychom se mohli rozhodnout, než v důvěře, že pokud Pán Bůh bude náš sbor potřebovat, tak tam bude. Smíme věřit, že i s naším rozhodováním nám pomůže.
    Nechť nás Pán Bůh drží při dobré naději.
                                                                                                                                                                                   Vaše farářka Elen Plzáková


K povzbuzení naděje mají sloužit i společné bohoslužby a jiná setkávání ve sboru. Zde je přehled pro adventní a vánoční období:

15.12.2018   ve 14:00 hod.  tradiční adventní koncert ve škvoreckém kostele
24.12.2018   ve 12:00 hod. štědrovečerní setkání - dětská besídka  
26.12. 2018  v 9:30 hod.    bohoslužby s večeří Páně